Drabble č. 12
„Bavlna, bavlna, bavlna, nikdo z vás nemluví o ničem jiném než o bavlně. Pěstování, zavlažování, otroci, prodej. Jak přízemní téma k hovoru. Anebo válka, válka a zase válka. Jako by se jí nemohli dočkat. Spousta rámusu a žádný výsledek. Já chci od života, co nejvíc si od něj můžu vzít, ne ho promarnit posloucháním dohadů o ceně nebo o politice.“
„Co ty víš o životě, holčičko. Bavlna tvou rodinu živí, bez ní nebudou tvé radovánky, společnost a nápadníci. Měla by sis uvědomit, že život nejsou jen vyjížďky na koni a klídek na zápraží. Život tady se už příliš dlouho nezměnil, abychom si mohli myslet, že se nás okolní svět netýká. A jestli skutečně vypukne válka… Jsi zkrátka stará dost na to, abys pochopila, co odvane vítr změn, když se na něj včas nepřipravíš.“
„Tady jsme přece v bezpečí. Novému prezidentovi přece musí být jasné, že silou ve vlastní zemi nic nezmůže. Proč by vedly severní státy válku proti svým?“
„Třeba povedou jižní státy válku s nimi. Ostatně na to musejí být vždycky aspoň dva. A když je jeden z nich tvrdohlavý jako beran a druhý zarostlý do země jako dub, nedopadá to dobře.“
„Takový výrok uráží… Počkej, kam jdeš, musíš si poslechnout, co ti chci… Tak si běž. Jenže jak… Ale co, budu na to myslet až zítra.“