Drabble č. 6
Obzor Tunel shrábl vějířek bankovek do balíčku a gestem karetního iluzionisty je nechal zmizet někde v útrobách podšívky těžkého a dost obnošeného a zaprášeného pláště, který byl téměř jeho obchodní značkou. Tak ho znali – drsňák bez slitování, v dlouhém kabátě a rozpoložení piraně se zácpou. Málo kdo na něj promluvil, pokud vyloženě nemusel, dokonce si i dvakrát rozmysleli dívat se na něj. Úřednická verbež. Nesnášel tyhle kancelářské krysy, stejně jako kilometry katakomb plné jejich doupat. Nemohl se dočkat, až vypadne na vzduch. Přesněji na něco k pití. Nakonec – má splněno. Pakambalu s princeznu vystopoval, chytil a předal lidem Nejmenovaného. Odplivl si. Jistě, musí myslet na stavební spoření, ale pěknou část dnešního bakšiše prolije hrdlem!
Drůza si nervózně kousala nehet. Uvědomila si to, spojila ruce za zády, přecházet po pokoji ale nepřestala. Pro změnu si nervózně kousala ret. Bylo jí trochu na zvracení a celkově byla dost nespokojená. Co poslední dobou zažívala, by se dalo nazvat různě, dokonce i pěknej vopruz, ale rozhodně ne dobrodružství. Možná několik pěkných západů slunce v lilastepi by s přimhouřením oka prošlo, ale jinak se všechno odvíjelo v příkrém rozporu s jejími nejoblíbenějšími knihami lila knihovny. Jak to, že jí všichni lhali, když je princezna? Nebyla hloupá a začínala tušit, že jí lhali právě proto. Připadala si podvedená. I když si to nechtěla přiznat, nejvíc jí vadilo, že když už protrpěla všechna ta „dobrodružství“, zachraňuje jí někdo s tak divným sklonem uší jako Antivýrok. Ale ani tak si nezasluhuje mučení. Zjistila, že se o něj bojí.