Drabble č. 1
Vojta se zrovna zakusoval do druhého krajíce chleba, na který si umně naskládal kolečka salámu a listy medvědího česneku, když se do kuchyně přiloudala Filomena. Její huňaté králičí pantofle ostře kontrastovaly s rozmrzelým výrazem a přimhouřenýma očima, ze kterých koukala čirá skáza. Zahýbala nosánkem jako opravdový hlodavec, načež se zakabonila ještě víc."Proč tady necítím kafe? Já. Potřebuji. Svoje. Kafe."
Vojta pokrčil rameny.
"Kávovar již zase nefunguje. Nedáš si raději čaj? V posledním nájezdu jsem ukořistil Earl Grey."
"Já chci kafe!"
A podobná starořecké fúrii snesla se na nebohý přístroj.
"Ty zmetku..."
Hlasité mačkání knoflíků, vytažení a opětovné vražení vidlice do zásuvky.
"Já tě naučím vzpouzet se."
"Nedostaneš z něj ani kapku."
Plácnutí.
"Já to dokážu. Jen musím najít ten správný bod, kde zatlačit."
"Zlož už ty růžové brýle. Tenhle to má za sebou. A troufám si říct, že i vím proč, když do něj tak mlátíš."
Uhození pěstí.
"To raději ty zlož ty slunečné. Vidíš to moc černě. Tohle..."
Tahání.
"Tu už bylo před týdnem a já... To spravila. Zvítězím i teď!"
"Vzdej to. Splaším ti nový. Dej na slova ostříleného veterána druhé toaleťákové války v Kauflandu."
"Filomena porážky nepřijímá."
Zuřivé zalomcování.
"Tak už var!"
Zoufale přitiskla čelo k přístroji, až jí Vojtovi bylo málem líto. Najednou kávovar zabzučel a po několika sekundách tajeného dychu začal cedit tmavou kapalinu. Když proud ustal, Filomena zhrábla šálku a triumfálně vykřikla.
"Cha! Tři čtvrtiny! Slova veterána, jo? Vrať se z těch božských výšin zpět na zem, Vojto. Na tomhle poli vedu já."